Ročník 2006: Čekání na poločas

Komentář

Krásné počasí jako stvořené pro fotbal úplně neodpovídalo naší hře v první půli. Sice jsme nezačali špatně, v prvních minutách jsme si nějaké ty příležitosti ke skórování vytvořili, avšak z nich nic nebylo, jen po střele Berta Švedy zazvonilo břevno.

Nicméně další průběh prvního poločasu nebyl z naší strany úplně povedený, soupeř hrál jednoduchý fotbal, kdy se na minimum doteků dostával před či do našeho vápna, my jsme mu nechávali až moc času a prostoru, on toho využil a vytvořil si dvoubrankový náskok – 0:2. My jsme kontrovali snížením, když Míra Trnka s klidem proměnil nařízený pokutový kop po faulu na Vojtu Slavíka - 1:2.

Obraz naší hry se ovšem příliš nezměnil a následně tak soupeř opět využil naší nedůslednosti, nepozornosti a nepřesnosti k tomu, aby po poločase šel do šaten s dvoubrankovým náskokem; za nás korigoval Šíma Borkovec, když uzavřel naší akci po levé straně a na zadní tyči skvěle uklidil míč do brány – 2:4.

Do druhého poločasu ale vstoupily naprosto jiné Háje. Obraz hry se zcela změnil – ač soupeř neustoupil od své jednoduché hry, naši kluci jim tentokráte nedávali tolik času a prostoru, dostupovali hráče, což mělo za následek jejich nepřesnou hru, k tomu naše velice zvýšená aktivita vedla k rychlým ziskům míče. To v kombinaci s parádními náběhy a nabídkami vytvořilo úžasný fotbalový koktejl, na který se nádherně koukalo.

Hned zkraje druhého poločasu se nám povedlo skóre vyrovnat, hattrick dalšími dvěma góly zkompletoval Míra Trnka – 4:4. Vyrovnaný stav bohužel nevydržel dlouho, soupeř ze své jediné nebezpečné akce ve druhém poločase opět zvrátil skóre na svou stranu – 4:5.

Od té doby ovšem na hřišti bylo definitivně jen jedno mužstvo. Soupeři se nedařilo udržet míč, rychle jsme získávali míče z jeho nepřesné rozehrávky, čímž jsme si vytvořili dobrý tlak, který vyústil v několik velmi hezkých brankových příležitostí. Jednu z nich využil Bert Šveda krásnou střelou do vinglu – 5:5.

Bohužel to byla jediná příležitost, kterou se nám povedlo zužitkovat ve změnu skóre, v zakončení jsme postrádali potřebný klid a tak jsme se třešničky na dortu v podobě vítězného gólu nedočkali. I tak ale kluci za druhý poločas zaslouží potlesk. Stejně jako v minulém článku trenéra Honzy ale opět vyvstává otázka, proč se nám nedaří zápas odstartovat v takovém tempu a nasazení, v jakém vstupujeme do poločasu druhého… Tak snad příští víkend!

Obrovské poděkování rodičům za vytvořenou atmosféru. To byla neuvěřitelná paráda, i to klukům pomohlo zápas srovnat, díky!