lupráce
Komentář
Těsně před výkopem to ale optimisticky moc nevypadalo. Vedle dlouhodoběji nemocných ofenzivních hráčů se utkání z různých důvodů nemohl účastnit ani jeden z našich tří brankářů (!) a chyběli i tři hráči do obrany. Rozčarování tak bylo vidět nejen na přítomných rodičích, ale i na jinak vždy klidném trenérovi Horníkovi. Naštěstí máme šikovné kluky v ročníku 2008. Do brány tak byl na výpomoc povolán Vojta P., do útoku pak Jakub A. a Lukáš F. A později se ukázalo, že to byla správná volba.
První třetinu jsme začali o něco lépe než soupeř, až jsme tím byli mile překvapeni, a postupně nás začaly opouštět naše předchozí chmury. A i když jsme si příliš mnoho vyložených šancí nevypracovali, šli jsme do vedení 1:0 trochu kuriózním gólem. Po hvizdu rozhodčího z vedlejšího hřiště přestali naši i soupeř hrát, čehož využil Lukáš F., který dokončil rozjetou akci a k překvapení svých protihráčů, ale i spoluhráčů, poměrně snadno skóroval. Gól samozřejmě platil a jak to tak bývá, vedoucí gól povzbudil naše kluky ke zvýšené aktivitě.
Na začátku druhé třetiny jsme přidali druhý gól a dvougólovým rozdílem nakonec i druhá třetina skončila (4:2). Soupeř byl ale stále nebezpečný a o výsledku nebylo před závěrečnou třetinou v žádném případě rozhodnuto. Problémy nám dělali především jejich velmi rychlí křídelní hráči a soupeřovo velmi dobré roztahování hry na celou šíři hřiště. Tedy to, co se našim klukům poslední dobou příliš nedaří, i když se jim to snaží trenéři neustále vštěpovat do hlavy.
Libereckým se skutečně podařilo utkání zdramatizovat, když se v průběhu třetí třetiny dostali na rozdíl jediného gólu (4:3, a především pak 5:4). Na rozdíl od fandících rodičů kluci ale nijak neznervózněli, postupně přidávali gól ke gólu, některé z nich navíc velmi povedené, a utkání tak skončilo lichotivým výsledkem 8:5.
Dík patří posilám z ročníku 2008, které se ukázaly jako gólově velmi efektivní – Lukáš F. vstřelil hattrick (!) a prosadil se i Jakub A. Ten dokonce ve druhém zápase za sebou, protože přijel pomáhat i na předchozí utkání v Benešově. Mezi rodiči se pak ozývaly hlasy (a sám jsem byl jedním z nich), že už kluky dvatisíceosmičkám nevrátíme, že si je prostě necháme (nejen) na příští zápas.
P.S.: Až později jsme se dozvěděli, že soupeř přijel s o rok mladšími kluky a že jejich 2007 nastoupili proti našim 2006. Myslím si ale, že to nic neubírá na cennosti tohoto vítězství.