Komentář
Protentokrát se nám (opět poprvé na podzim) prakticky vyhnuly omluvenky, nálada v kabině před zápasem byla velmi veselá, a slunce rychle rozhánělo podzimní ranní sychravost - lepší podmínky si nelze přát.
Začali jsme jako obvykle vlažněji, ale postupem času dosáhli ideální provozní teploty, se kterou obvykle přicházejí pohledné a rychlé kombinace, náběhy do volného prostoru a vyložené šance. Bylo opět vidět, že jakmile jsme kombinovali, nutno podotknout - po naprosto samostatném rozhodování hráčů na hřišti! - ihned jsme se dostávali do přečíslení, případně situací "sám na brankáře". V mnoha případech nás to možná překvapilo natolik, že jsme s vyloženou šancí naložili poněkud zbrkle, a buď jí zahodili, nebo orazítkovali brankovou konstrukci.
Zde jedno ze zásadních ponaučení ze zápasu, o kterém jsme se s klukama již bavili, a na kterém pracujeme na tréninku: je-li jeden náš hráč v šanci, není to rovno gólu. Jinými slovy, vychutnávat si dovednost spoluhráče a pěkný útočný moment mohou diváci, případně střídačka. Ten, kdo je na hřišti musí hrát dál, a být ve správný čas nablízku pro případnou dorážku či druhou fázi útoku. To bylo zásadním důvodem, proč jsme nedali o dalších deset či dvacet gólů více.
Nicméně i tak jsme byli velmi spokojeni, protože 24 vstřelených branek představuje 100% nárůst oproti dosavadním podzimním zápasům, a vrací nás na úroveň, kde jsme byli celé jaro, a kde víme, že můžeme být pravidelně. Sami kluci také vnímali, že se náš výkon odvíjel ve vlnách. Když byli maximálně soustředění, soupeře jsme jasně přehrávali, ale jakmile jsme polevili, spíše jsme hasili potíže před naší brankou. Důležité je uvědomování si těchto momentů a situací, což je dlouhodobý proces, ve kterém však kluci zaznamenávají mílové konstantní pokroky.
Zápasu se zúčastnili: Víťa Dovhanych, Dan Adamec, Miky Juráček, Jára Juráček, Vojta Sajler, Fíla Valo, Marťas Sršeň, Ondra Tomášek, Šimon Jeřábek, Honza Moravec, Honza Pitro, Tomáš Jiskra, Míša Holý, Dan Závorec, Jára Votípka, Marek Kulhánek