lupráce
Komentář
Vlivem omluvenek a začínajícího období škol v přírodě jsme na obou hřištích měli pouze jednoho hráče na střídání, což se později ukázalo jako rozhodující pro výsledek zápasu. Začali jsme aktivně, nebáli jsme se soubojů a kombinacemi si vytvářeli spoustu gólových příležitostí, které se však často nedařilo proměňovat. Soupeř vyrukoval s dosti umělým naučeným schématem pozic jednotlivých hráčů, včetně hrotového útočníka, který záměrně zůstával na polovině, nevracel se, a vyčkával na dlouhé nákopy do brejkové situace!?
Protože jsme se (jako vždy) snažili o naši kreativní hru, tzn. aktivní pressing a snahu získat míč, vysunutý soupeř nám často dělal problémy, a naše brankáře jsme vystavovali dosti stresovým situacím. O co kostrbatěji se nám dařilo vzadu, o to ukázkověji nám to šlo směrem vpřed. Kombinační hra byla perfektní, včetně náběhů do volna, a výborně zahrávaných standardek. Počty nastřelených částí konstrukcí branky trochu zamlžovaly naši výbornou ofenzivu.
Do poloviny zápasu se hrálo vyrovnaně, padalo minimum gólů na obou stranách. Pak však došlo k situaci, která rozhodla - náš střelec Honza s dynamitem (nyní již víme v obou nohách) krásně trefil volej levačkou a nechytatelná rána k obrovské smůle z bezprostřední blízkosti trefila našeho Járu přímo na solar. Jediné štěstí byly jeho tancem a pohybem vytrénované svaly, které zabránily velkým komplikacím. V každém případě musel ze zápasu odstoupit, čímž jsme jedno hřiště museli dohrávat bez střídání, což v kombinaci s ubývajícími silami některých jedinců znamenalo velký útlum naší aktivity.
Zbylí kluci se semkli, zápas nevypustili a rvali se až do poslední minuty, za což jim patří obrovský dík. Gólový rozdíl z této fáze byl pak přesně tím, kde se zastavilo konečné účtování, jinak šlo o velmi vyrovnané utkání.