lupráce
Komentář
Jak už to v takových zápasech bývá, pravda leží na hřišti. Podle papírových předpokladů se nehraje. Tráva v Řeporyjích byla dopoledne trochu namrzlá a hlavně velmi hrbolatá. Komplikovalo to kombinace a brzdilo rychlost hry. Když se k tomu přidala naše malá ochota běhat, byl začátek zápasu opticky vyrovnaný. Podle fyzických parametrů na tom byli domácí lépe. My je zase předčili fotbalovými schopnostmi. Ty jsme však v prvních minutách chtěli demonstrovat většinou individuálními akcemi. K úspěchu to nevedlo. Naopak jsme inkasovali jako první.
Byť bylo poměrně chladno, obdržená branka nás nezmrazila. Naopak jsme rychle vyrovnali. Od tohoto momentu jsme byli jasně lepší. Byla pouze otázka času, kdy a kolikrát překonáme domácího brankáře. V prvním poločase jsme to dokázali ještě dvakrát. Gólů mohlo být více. Někdy jsme trefili tyčku, jindy nám nebyla branka uznána pro ofsajd.
Po přestávce jsme pokračovali stylem, kdy jsme měli hluché pasáže. Málo jsme se pohybovali, těžko na nerovném terénu kontrolovali balón. V mezidobí jsme se občas rychle rozběhli, přesně si přihráli a hned z toho byly šance. Tři jsme dokázali proměnit. Další brankou neskončily. Mnohdy bylo větším umění gól v takovýchto příležitostech nevstřelit. My jsme to opakovaně dokázali. Pozitivní je, že jsme se do těchto šancí velmi často dostali.
Zvládli jsme zápas, ve kterém jsme toho nemohli moc získat, spíše hodně ztratit. Nakonec jsme roli jasného favorita potvrdili. Do jarní části soutěže jsme neztratili kontakt s čelem tabulky. Budeme-li poctivě v zimě trénovat, měli bychom skončit na takovém místě, které by nás posunulo do pražského přeboru.
Úspěšný podzim na hřišti Řeporyjí završili: Pospíšil, Melichar, Zábranský, Semecký, Kolář, Hartman, Hůlka, Hadraba, Mašek, Müller, Truong, Krejčí, Kostka, Malec, Coulibaly, Tokar, Vrzal